pobytové stopy bobrů3Na levém i pravém břehu řeky Jizery u Debře jsme v minulých dnech objevili pobytové stopy bobra evropského. Již před několika lety se usídlil mezi Bakovem nad Jizerou a Mnichovým Hradištěm. Teď jsme jeho pobytové stopy našli v tichém meandru řeky Jizery. Bobrům se u nás daří. V celé ČR zaznamenáváme nárůst jeho populace.

Až donedávna jsme bobra znali jen z obrázků. V Česku byl vyhuben z řady příčin. Ve středověku ho křesťané pokládali za postní jídlo (i když je to savec, žije ve vodě jako ryby). 

  

Doplatil i na svůj masitý plochý ocas pokrytý šupinami, vybranou lahůdku panských stolů. Připočtěte jemnou a hustou kožešinu a pachové žlázy, ve středověké medicíně užívané ke snižování horečky. Kupodivu to není pověra. Bobr se totiž živí vrbovými větvičkami a lýkem, takže jeho žlázy obsahují kyselinu salicylovou, látku s podobným účinkem jako acylpyrin.

V Česku sice žili bobři odedávna, ale byli vyhubeni, a to hned dvakrát. Poprvé se tak stalo už v první polovině 18. století. Zřejmě poslední zvíře z původní populace bylo na našem území uloveno nedaleko Olomouce v roce 1730. Schwarzenberkové se pak bobry úspěšně pokusili do přírody vrátit. Na jejich jihočeském panství Červený Dvůr u Českého Krumlova byla v roce 1773 otevřena takzvaná bobrovna, odkud se zvířata postupně rozšířila do jižních a středních Čech. Škody na vodních tocích však podnítily intenzivní lov. Poslední novověký bobr padl v roce 1876 u Hamru na Nežárce.

Stačilo necelých 150 let, aby se situace radikálně změnila. Někdy po roce 1970 byli bobři poprvé spatřeni na Břeclavsku, kam do povodí Dyje pronikli z Rakouska. Po roce 1990 začali z Německa paralelně migrovat i do oblasti Českého lesa a šířit se po Labi do Hřenska. Podle odhadů z konce loňského roku u nás žije více než šest tisíc bobrů a stále jich přibývá. Šíří se podél vodních toků a dnes už je najdete skoro všude, kde jim přírodní podmínky umožňují žít. Včetně silně zalidněných míst. Před pár lety se bobři objevili třeba i na Labi u Mělníka, na Berounce v oblasti mezi Řevnicemi až Černošicemi nebo na Vltavě v okolí Prahy.

Autorka: Milada Vrbová