Uvažovat o tom, že by mohlo na naše Vítání ptačího zpěvu pršet, mě vůbec nenapadlo.
Poslední dobou beru předpovědi srážek v našem kraji s velkou rezervou, stejně nakonec neprší a je stále sucho. Proto se tím ani nijak zvlášť dopředu netrápím. Že bych asi měla, mi v pátek, v předvečer vítání, připomněla sms, v níž se jedna zájemkyně ptala, zda se akce uskuteční i v případě deště.
Trochu mě to překvapilo a následný pohled na předpověď i meteoradar mě hodně znejistěl. Mokrou variantu jsme neměli.
Plánovali jsme na lokalitě přespat a zmapovat zajímavé druhy jako křepelky polní, jeřáby a chřástaly. Zkusit štěstí na lelka nebo hrdličku divokou. Déšť naše plány změnil a zkrátil přípravu na 2 hodiny. Na lokalitu vyrážíme tedy v sobotu ráno v pět hodin za drobného mrholení. Radar ukazuje mraky všude okolo a vypadá to nevesele. Přemýšlíme, co s tím.
Nu což, jdeme si alespoň projít trasu vycházky. Vysoká mokrá tráva změní mé kalhoty v mokrý hadr během pár minut. Přestalo mrholit, zato mi začaly chodit na mobil dotazy, zda Vítání je či není. Odpovídám: „My jsme tu, zatím neprší.“
Čekali jsme, že v takovém počasí přijde sedm statečných, nás organizátory v to počítaje. Světe div se, přišlo jich 17, místní i přespolní, malí i velcí. Zkušení harcovníci i úplní nováčci. A pár dalších lidí se přidalo cestou.
Průvodce Vítání Kuba Hlaváček stál na místě srazu na hrázi Polního rybníka ve Struhách ještě dříve než ve slíbených 7:07 a snad z obavy, že bude brzy pršet, začal hned, jakmile se lidé sešli. Pozorování na hrázi přineslo první druhy – vlaštovky a jiřičky poletující nízko nad hladinou a rorýse v oblacích. Přeletěl ostříž, zdálky se ozvala kukačka a milé překvapení - hrdlička divoká. Na břízu si sedlo hejnko stehlíků a poprvé se ozval jeden z rákosníků.
Na prvním zastavení jsme si vychutnali nepřeslechnutelný zpěv slavíka obecného a na druhém se účastníci pokoušeli pochopit Kubův návod, jak rozpoznat zpěv sedmihláska hajního ozývajícího se z blízké olše.
Křoviny pomalu ustoupily rákosí a s rákosím se objevili všechny běžné druhy „našich“ rákosníků – obecný, zpěvný, velký i proužkovaný. Nechyběl ani strnad rákosní, kterého v dálce doplnili jeho dva příbuzní - strnad luční a obecný.
Pak nás chvíli doprovázel ťuhýk obecný a těsně před loukou, kterou pravidelně sečeme, aby tam i nadále kvetl kruštík bahenní, na rozrytém kousku pole pobíhal konipas bílý. A vůbec se nenechal rušit od krmení svého mláděte.
U louky začíná 10 ha, které nám obec Struh dlouhodobě pronajala. Hydrobiolog Radomír Studený představil všem plány našeho Pozemkového spolku Klenice na úpravy zdejšího degradovaného mokřadu. Účelem úprav bude zvýšení počtu druhů, které mohou spravované pozemky osídlit. Radomír nalovil na ukázku pulce rosničky a larvy čolka obecného. Tady jsme okolo 10 hodiny procházku s prvními kapkami deště ukončili.
Některé druhy jsme viděli jen my pořadatelé, třeba husy velké s mláďaty se ukázaly jen krátce po našem příjezdu. Slavík modráček krmil mláďata zase tam, kam jsme již s účastníky kvůli dešti nedošli. Jeřábi už podruhé nepřeletěli a čejky chocholaté vyhánějící samce motáka lužního jsme pozorovali až zase při našem odjezdu. I tak jsme s většinou slyšeli a/nebo viděli krásných 51 druhů. Díky všem účastníkům, Kubovi Hlaváčkovi, Matouši Vlčkovi i Radomíru Studeném za to, že Vítání nevzdali vzdor deštivým vyhlídkám.
České společnosti ornitologické děkuji za materiály, které odolaliy i mírnému mrholení, než si je učastníci rozebrali.
Autorka: Martina Vlčková
