Plošně nejrozsáhlejším lesním biotopem jsou hercynské dubohabřiny (L3.1), druhově poměrně bohaté s přechody k teplomilným doubravám. Ve stinnějších porostech pak bylinné a keřové patro ubývá. Běžně jsou přítomny habr obecný (Carpinus betulus), oba duby, javor mléč (Acer platanoides), j. babyka (Acer campestre), z keřů svída krvavá (Cornus sanguinea), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare).
Bylinné patro s různou pokryvností tvoří černýš hajní (Melampyrum nemorosum), jaterník podléška (Hepatica nobilis), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), kopytník evropský (Asarum europaeum), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostem), ze vstavačovitých vesměs chráněné okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), kruštík širolistý (Epipactis helleborine); vzácně pak kruštík modrofialový (Epipactis purpurata).
Další okrasou je lilie zlatohlavá (Lilium martagon). Z travin jsou typické lipnice hajní (Poa nemoralis) nebo ostřice horská (Carex montana). Zajímavostí je společný výskyt jinak běžné strdivky nící (Melica nutans) a v Pojizeří velmi vzácné strdivky jednokvěté (M. uniflora), která je již typickým prvkem bučin. Půvabnost strdivky nící dobře vystihuje její německé synonum Perlgras („perlová tráva“), odkazující na kulovité až vejčité, většinou tmavě zbarvené a lesklé klásky, které jsou zvláště nápadné. Jeví se jako perly navlečené na šňůře. Na výchozech křemenných pískovců na západních svazích jsou přechody k acidofilním doubravám, na severních k bučinám. Jsou na Chlumu plošně nejrozsáhlejším lesním biotopem. Stejný tip lesa najdeme ještě v PP Vrch Baba a na Hlavnově u Vlkavy.
