Po floristické stránce jsou na Chlumu nejbohatšími společenstvy teplomilné trávníky, nepřesně nazývané stepi. Jsou soustředěné v dolních partiích jižních až západních svahů. Bezlesé plochy vznikly až na výjimky již v ranných dějinách a většinou šlo o pastviny, méně louky ev. extenzivní sady. I když to jsou přírodě blízká společenstva, musí být udržovaná proti zarůstání dřevinami buď kosením nebo pastvou.
Poněkud problematické, ale relativně účinné je vypalování nebo obnažování půdy (stržení drnu). Tomu napomáhá, zvláště po vydatných deštích, ujíždění vazkých slínů (vápnitých jílů) po svahu, čímž vznikají vhodná stanoviště pro konkurenčně slabší a vesměs vzácné druhy rostlin i typy vegetace. Některé sesuvy na řadě míst svahů Chlumu jsou rozsáhlé a nebezpečné i pro obyvatele obcí na svazích Chlumu. Obnažený slín při vyschnutí má velmi světlou barvu a podle toho se tyto vegetační typy nazývají bílé stráně, nebo odborně, jako typ biotopu, suché širokolisté trávníky. Ty patří dokonce mezi přírodní stanoviště, významná z hlediska Evropské unie, nebo také „naturové“. Ty lze na velkých plochách nalézt na místě bývalého vojenského cvičiště (střelnice) na západním úpatí Chlumu, v menších plochách i jinde (zejména na jižním úpatí u obce Sýčina).
Ve společenstvech mají vesměs převahu traviny, tj. vlastní trávy. Především to jsou válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), sveřep vzpřímený (Bromus erectus) a smělek jehlancovitý (Koeleria pyramidata), dále třeslice prostřední (Briza media), doprovázené někdy kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola). Druhou skupinou „travin“ jsou ostřice, zde reprezentovanými především ostřicí chabou (Carex flacca) a ostřicí plstnatou (C. tomentosa). Barevnou pestrost zajišťuje velký počtet dvouděložných, často nápadně kvetoucích bylin. Z těch běžných, ale diagnostických, jsou to bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), čičorka pestrá (Coronilla varia), jetel horský (Trifolium montanum), chrpa čekánek (Centaurea scabiosa), jehlice trnitá (Ononis spinosa), mateřídouška časná (Thymus praecox), pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), pupava obecná a bezlodyžná (Carlina vulgaris, C. acaulis), tužebník obecný (Filipendula vulgaris), vítod chocholatý (Polygala comosa), šalvěj luční (Salvia pratensis) a řada tzv. doprovodných.
V případě střelnice jde o druhově velmi bohaté porosty ještě s černohlávkem dřípeným (Prunella laciniata), bukvicí lékařskou (Betonica officinalis), prorostlíkem srpovitým (Bupleurum falcatum), smldníkem jelením (Peucedanum cervaria), omanem vrbolistým (Inula salicina), bílojetelem bylinným (Dorycnium herbaceum), růží galskou (Rosa gallica) a ledencem přímořským (Tetragonolobus maritimus). Některé prvky mají blízko k trávníkům stepním, čili „úzkolistým suchým trávníkům“, např. zajímavá ostřice bezlodyžná (Carex humilis). Ač travina, tím že kvete pospolitě, vyniká žlutými prašníky a navíc kvete nejčasněji – již v březnu. Dále jsou to mochna písečná (Potentilla arenaria), pelyněk ladní (Artemisia campestris). Okrasnou hodnotu mají dva vzácné, silně ohrožené česneky – kulatohlavý a kulovitý (Allium sphaerocephalum, A. rotundum). No a nyní ty „špeky“ pro náročné. Samozřejmě na prvním místě vstavače, tedy pravé orchideje, z nichž nejnápadnější je vstavač nachový (Orchis purpurea), chráněný a silně ohrožený, až půl metrů vysoký. Ten roste i v přilehlých křovinách a světlých lesních porostech. Dalším je žlutě kvetoucí a rovněž silně ohrožený hadí mord španělský (Scorzonera hispanica). Z hlediska geografie rostlin, čili fytogeograficky, je zajímavostí výskyt pelyňku pontického (Artemisia pontica), zde na severní hranici celkového areálu – u nás v nejteplejších oblastech země!
