Naše krajina prošla v minulosti různými obdobími. Někdy se člověk choval v krajině jako k něčemu, co mu je blízké a co miluje, jindy úplně naopak. Například v baroku člověk utvářel takzvanou komponovanou krajinu a v krajině budoval cesty, aleje, Boží muka a další stavby, které spolu tvořily v krajině propojenou síť. Pro člověka byla krajina zkrátka něčím víc, než jen zdrojem.
Postupem doby však přišly doby technického rozmachu a místo předchozího vesměs pozitivního vztahu člověka ke krajině, začal od přírody více a více chtít, než jí dávat.
Příroda se stala zdrojem a můžeme říci, že za dob minulého režimu člověk napáchal na krajině tolik škody, kolik bylo snad jen možné.
Právě mokřady byly něčím, co se nehodilo do krámu. Vodní toky byly napřimovány (regulovány), někdy dokonce opevňovány nebo i betonovány, celé nivy těchto toků potom meliorovány. Důsledkem toho jsme přišli nejen u nás, ale v celé Evropě o 90% plochy všech mokřadů! Kromě toho člověk rozoral důležité remízky, meze a přestal ctít střídání plodin a pěstování brambor, pohanky a dalších hodnotných plodin pro naši půdu.
To vše dnes vede k tomu, že voda rychle mizí z krajiny, je narušen koloběh vody a v krajině je sucho. Pokud v krajině chybí voda a mokřady, tak v ní chybí zákonitě i život.
Minulý rok se oddělení STR pod vedením našich členů rozhodlo v rámci dobrovolničení vrátit vodu do krajiny. Během jednoho dne se 45 zaměstnancům tohoto oddělení podařilo ve Vrchbělé vybudovat 7 tůní. Dobrovolníci si dali záležet a vytvořili téměř umělecká díla s meandry, ostrůvky, přehradami. Do té doby zde nebyla žádná drobná vodní plocha a tak obohacení o 7 tůní znamená výrazné posílení biodiverzity a zlepšení mikroklima zdejší lokality. Vybudované tůně se během pár dní naplnily vodou, jedna z tůní množstvím vody připomíná spíše rybník. Slouží jako napajedla ptáků a cenný zdroj vody pro další živočichy, zde se vyskytující.
V těchto dnech je začínají obydlovat obojživelníci. Jednu tůň obsadil skokan hnědý, ve druhé jsou už snůšky skokana štíhlého (silně ohroženého obojživelníka) a ve třetí je párek čolků obecných také silně ohrožených živočichů. Tato drobná „vodní ještěrka“ se vyskytuje už jen na pár místech Mladoboleslavska. Z krajiny čolek rapidně zmizel.
Obsazenost tůní svědčí o významu a důležitosti dobrovolnické práce. Díky dobrovolníkům a jejich práci se krajina obohatila o drobné vodní prvky, ve kterých našli svůj domov silně ohrožení živočichové. Dobrovolnictví má smysl. Půjdete taky pomáhat a pozitivně ovlivňovat naši přírodu a krajinu?
Milada Vrbová
ZO ČSOP Klenice
Fotky tůní: https://photos.app.goo.gl/UKAHY886CtjNEAUk8
