V pátek 24. 2. 2023 k nám opět zavítali z dalekého Brna Zuzana a Matěj Dolinay se svými čtyřmi živými hady a spoustou zajímavého povídání. Na své si přišli i ti z nás, kteří program neabsolvovali poprvé, vždycky nás něčím novým překvapí. Jak vlastně dýchá vejcožrout, když dvě hodiny zpracovává vejce, které mu zcela zaplní tlamu? A jaké smysly had používá?
Na vlastní kůži si děti vyzkoušely, jak had vnímá vibrace…s bradou položenou na stupínku, po kterém se různým způsobem pohybovali přednášející. Had má tak špatný sluch, že sám sebe neslyší, chřestýš neslyší své chřestění, zmije syčení.
Ale díky Jacobsonovu orgánu dovedou cítit, chutnat, vnímat teplotu okolí a orientovat se v prostoru.
Dověděli jsme se také, že hadi mají vlastně trvale zavřené oči. Může za to srostlé průsvitné víčko. Na přechodovém stádiu vývoje, jakým je třeba slepýš, je dobře vidět, že se hadi vyvinuli z ještěrů. Slepýš totiž dovede mrkat, tím je podobný ještěrkám, i když svým tělem připomíná spíš hada.
Jak často se had svléká, závisí hlavně na jeho věku a velikosti. Svlékání začíná „zakalením“ očí, mezi starou a nově vznikající kůží se tvoří tekutina. Pak začne stará kůže na nose pukat a had z ní postupně „vylézá“. Svlečka pak zůstává „naruby“.
Beseda probíhala v příjemné atmosféře, děti se nebály zeptat se na cokoli, co je zaujalo nebo zajímalo. A my dospělí jsme žasli nad množstvím znalostí, které děti měly. Přednáška byla doplněná promítáním krátkých ukázek ze života cizokrajných hadů. Viděli jsme, jaké strategie had používá k obraně, k lovu, maskování. Například na zpomalených záběrech plivajících kober bylo dobře vidět naplnění jedových žláz za očima a vystříknutí jedu do očí nepřítele.
Starý vtip o háděti, které se ptalo maminky: „Mami, nejsme jedovatí?“, znovu ožil, když jsme se dověděli, jakým způsobem je zařízeno, aby jedovatý had neporanil sám sebe. (Pro toho, kdo nezná rozuzlení: Na maminčinu odpověď: „Ne, nejsme jedovatí“, si hádě oddechne: „To je dobře, protože já jsem se kousnul do jazyka…“)
Vyvrcholením krásného programu bylo setkání s živými hady, dvěma krajtami královskými, užovkou tenkoocasou a korálovkou červenou. I zapřisáhlí odpůrci hadů si na některého z nich alespoň sáhli. Odvážnější si nechali dát hada kolem krku. Nejmenší si rádi vyzkoušeli nástroje na odchyt hadů s pletenými atrapami.
Všem asi třiceti účastníkům se program velmi líbil a moc se těšíme na viděnou zase příště!
Fotografie ze setkání v Dolním Bousově
Autorka: Pavla Bartková
