Krajinu a její obyvatele v dnešní době sužují mnohé problémy. Jedním z méně známých jsou vodní nádrže, které se svou konstrukcí stávají pastmi. Když do nich spadne živočich, nemůže se dostat ven. A týká se to i těch, kteří vodní prostředí vyhledávají. Zabezpečení takových staveb ovšem není nijak složité.
Nejen obojživelníci, ale i mnoho dalších vodních živočichů vázaných na vodní prostředí, to mají v měnícím se klimatu čím dál složitější. I když vznikají nové biotopy, leckdy se je však nepovede udržet. A druhy obojživelníků na planetě postupně mizí. Nemůže za to samozřejmě jen klimatická změna, ale třeba onemocnění jako chytridiomykóza, znečištění, chemické látky, likvidace biotopů či fragmentace krajiny.
Herpetolog a vysokoškolský pedagog Jiří Vojar v metodice ochrany obojživelníků zmiňuje i další nebezpečí: zvýšenou predaci nepůvodními šelmami, zejména norkem americkým, chovy polodivokých kachen, které na rybnících likvidují vajíčka i larvy obojživelníků; či nadměrné počty divokých prasat, která predují dospělé obojživelníky i jejich snůšky. „Dalším problémem je důsledné, synchronní a na velkých plochách prováděné kosení luk (fyzická likvidace obojživelníků technikou, redukce jejich potravy – bezobratlých, vznik tzv. travních pouští bez možností úkrytů), často v rámci agroenvironmentálních opatření,“ zmiňuje Vojar.
Stresorů je pro živočichy víc než dost, což je oslabuje a činí náchylnými k vlivům prostředí. Není divu, že skokani, ropuchy nebo čolci berou útokem i lidmi uměle vytvořené biotopy. Jsou jimi požární a vesnické nádrže, zapomenuté nádrže, neudržovaná koupaliště, jímky a podobně. Když jsou takovéto vodní plochy v dosahu, živočichové je využijí. V mnoha případech je v nich i celkem čistá voda a vegetace. Jenže se z nich už nemusejí dostat.
K napsání článku mě přivedl nález uhynulé ropuchu zelené v požární nádrži v obci Vyšehořovice. Úplně kolmé stěny nádrž sice nemá a jsou dokonce i strukturované, ale ropucha uvízla ve víku od výpusti. Nebyl moc příjemný pohled při pomyšlení, jak dlouho musela trpět. Těžko říct, proč si vybrala zrovna tuto cestu, ovšem jednoduchá lávka u nádrže by třeba pomohla. O myšlence úpravy nádrže jsem informoval obecní úřad, avšak bez odezvy.
Mapa nebezpečných nádrží
Nádrž ve Vyšehořovicích určitě nepatří mezi kritické. Další příklad je z Brandýsa nad Labem, kde nechali opravit místní nádrž, která již byla v horším stavu, ale částečně zarostlá rákosím a hnízdily v ní kachny. Kolmé stěny tam zůstaly, a tak místní brzy po opravě zaznamenali, že se ve vodě utopila kočka. Radnice reagovala celkem pružně a vybavila nádrž dřevěnou deskou pokrytou zeleným kobercem, který je v nádrži na pevno. Cesta z nádrže je zvolena do nejbezpečnějšího místa.
Obojživelníci se mohou ve vodě utopit, jelikož potřebují chladnou vodu a dostatek kyslíku. V takových případech dokáží ve vodě vydržet dlouho. Jenže v našich podmínkách a s čím dál častějšími horkými dny jsou nádrže teplé. Obojživelník, který dýchá i kůží, nemůže být v teplé nádrži dlouho a pokud má kolmé stěny, kde se nedá pevně držet a není na co vylézt, brzy se vysílí a utopí.
Pochopitelně se to nemusí stát jen obojživelníkům. „Utopit se může prakticky jakýkoliv tvor. Zjistili jsme utonulé ježky, slepýše, ptáky, veverky, kočky, hlodavce, krtky, cvrčky. Takto bychom mohli pokračovat dále. Opatření jsou různá. Někdy stačí prkno, jindy nafukovací žebříček do bazénu. Někdy je třeba sestrojit důmyslnější rampy nebo třeba vybetonovat okraj schodů,“ popsal hydrobiolog a člen ČSOP Klenice Radomír Studený.
Zabezpečení nádrže
Češi jsou kutilové a nějakou lávku, která bude ve vodě držet a bude navazovat na stěnu nádrže, vymyslí lehce. Měla by být však ve vodě zatížená se sklonem 45°. Široká by měla být nejméně 10 centimetrů a dlouhá podle toho, jak hluboká je nádrž. V případě dvoumetrové hloubky 2,9 metrů dlouhou rampu, respektive u třímetrové hloubky 4,3 metrů dlouhou rampu.
Rampa musí těsně doléhat ke stěně nádrže, jinak ji živočich nenajde. Rampa může být ke břehu zakotvena lichoběžníkem nebo mít kovový pant a pohybovat se podle toho, kolik je zrovna v nádrži vody. Důležité je myslet na povrch rampy, který nerozpálí slunce, např. dřevo, beton, světlejší kámen. Neměla by vést do silnice, aby živočichové po opuštění nádrže nemířili rovnou pod kola aut, ani kupříkladu do výběhu pro slepice či jiné predátory.
Příručka k zabezpečení vodních nádrží.
Instalovat ovšem lze také betonové výlezy, které je možné zakomponovat do schodiště, třeba na nepoužívaném koupališti. Další možností jsou třeba nafukovací plovací rampy do bazénu, které slouží jako záchrana pro živočichy, kteří do vody spadnou.
Herpetolog Jaromír Maštěra na svém webu také upozorňuje, že problematické může být také čištění těchto nádrží. „Když je čištění prováděno v období od května do července, jde vždy o negativní zásah do vývojových stádií a dochází k jejich likvidaci. Je dobré zvážit, jestli není možné termín čištění posunout na začátek jara a následně pak dočistit nádrž v srpnu,“ píše Maštěra.
Již několik let funguje v Libereckém kraji monitoring nebezpečných nádrží. V mapě se nyní nachází 220 nádrží. Z toho je přibližně 45 nádrží zabezpečených (zvířata mohou z nádrže samovolně vylézt), 95 potřebuje další vyhodnocení či úpravy a ke zbylým 80 nádržím zatím nejsou žádné další informace. Liberecký kraj dokonce v roce 2022 vypsal dotační titul, ze kterého žadatelům hradil 70 % částky na zabezpečení nádrže.
Autor článku se tímto projektem inspiroval a již na jaře založil mapu nebezpečných nádrží ve středních Čechách a Praze. Zatím obsahuje 34 záznamů, ale byly už nalezeny dvě vodní nádrže, ve kterých byli uvízlí obojživelníci. Na konci srpna jsem v obci Čečelice objevil malou nádrž na návsi, kde bylo nejméně osm skokanů ze skupiny zelených, kteří neměli šanci nádrž opustit. Měla kolmé stěny a od terénu hladinu dělil nejméně metr. Skokani se schovávali do škvír mezi kvádry nebo do roury, která vede kdoví kam. Zkontaktoval jsem proto starostu obce, který se nebránil instalaci rampy a nechal si zaslat příručku.
Ve vedlejší obci byla situace podobná. V Byšicích však mají velké nepoužívané koupaliště, které je zarostlé rákosím i průzračně čistou vodou. Není z něj ovšem úniku a skokani tam byli také. Rovněž tam přislíbila starostka nápravu. Se zajímavějším případem jsem se setkal v Ostravě, kde na jaře otevřeli vodní biotop mezi paneláky. Krásné místo, jenž má pomáhat místnímu klimatu, ale s kolmými stěnami. Po dvou denním telefonování na magistrátu jsem se dostal k úřednici, která měla pro zabezpečení pochopení a slíbila nápravu. Zda se tak stalo, zatím netuším.
Do mapování ve středních Čechách a Praze se může zapojit každý, stačí vyplnit formulář, který najdete zde: https://forms.gle/9gpkESVYTcsAVPRs9
Vedle zabezpečení nádrží je důležitá hlavně edukace občanů a majitelů nádrží, bazénů, koupališť, protože většina ani neví, že jejich nádrž může být pastí. Domluva s majiteli je v mnoha případech možná a nějaký způsob zabezpečení lze najít, i když jde o koupaliště, které navštěvují lidé. Existují opatření, která je možné na čas odstranit a zpět umístit v době rozmnožování.
Nutno podotknout, že dobře zabezpečené nádrže mohou sloužit jako skvělý náhradní biotop. Pulci a žáby z nich odstraní larvy komárů. Čistotu vody kazí ryby, které ryjí ve dně a požírají žabí vajíčka. Naproti tomu nádrž bez ryb se samovolně vyčistí. Žáby a čolci jsou indikátory čisté vody.
Vodní nádrže nejsou nebezpečné jen pro živočichy, kteří vodu vyhledávají, ale i pro ostatní, jak již bylo zmíněno. Případ s dobrým koncem publikovala v minulosti pražská zvířecí záchranka. Do vodní nádrže nám spadl bobr, volali lidé záchrance z obce Úhonice u Prahy. Záchranáři si nejprve mysleli, že se lidé spletli a ve vodě najdou třeba nutrii, ale ouha on to byl vážně bobr evropský. Chytit se nenechal, tak nezbývalo než v nádrži nainstalovat desku, po které v noci vylezl. Pracovníci firmy přiznali, že v minulosti z nádrže už vytáhli utopenou lišku i kočku. Zabezpečení však žádné.
Autor: Ondřej Kořínek
Kontakt: ondra@csopklenice.cz nebo na Instagramu
