Na pátek 18. října jsme si objednali na celodenní výlet krásné počasí. Bílý autobus nás nejprve zavezl na Josefovské louky, což je ptačí park nedaleko Jaroměře. Skvělý průvodce, pan Břeněk Michálek, nám vysvětlil, proč ČSO vykupuje významné lokality a buduje z nich místa pro přírodu, a také, čím je zdejší oblast tak unikátní. Blíže jsme se seznámili s čejkou chocholatou, bekasinou otavní a dalšími bahňáky. Na modelu regulované a meandrující řeky nám pan Michálek názorně ukázal, jak to dopadne, když přijde velká voda.
Dalekohledy jsme pozorovali ptactvo a velké kopytníky, které tu také mají. Viděli jsme i bobří hrad a vyzkoušeli jsme si živou vrbovou lávku. U edukační tůňky děti nachytaly různé živočichy: vodní brouky, vývojová stádia vážek, jepice a skokana skřehotavého. Vše jsme si zblízka prohlédli, dokonce i tzv. „masku“ larvy vážky. Na závěr programu v Josefovských lukách jsme se důkladně seznámili s netopýrem rezavým, který zde žije kvůli trvalému handicapu. Dověděli jsme se, z čeho jsou jeho křídla, jak mu funguje tělo, jak loví, co je to ocasní blána a k čemu slouží. Že jsou netopýři velmi užiteční, o tom nepochybuje už nikdo z nás. Vždyť za jedinou noc dokáže každý z nich sníst stovky komárů!
Další zastávkou byla záchranná stanice pro volně žijící živočichy v Jaroměři. Tady nám průvodkyně vyprávěla, proč se sem zvířata dostávají. Nejčastěji je na vině člověk. Srážka s autem, úraz elektrickým proudem (velcí ptáci jako jsou dravci nebo čápi roztáhnou křídla, propojí vodiče a způsobí si úraz nebo smrt), rybářské háčky a vlasce, plasty v přírodě, zábavní pyrotechnika, sekačky…to jsou hlavní příčiny pobytu zvířat v záchranné stanici. Čas od času jsou přijímána i ochočená divoká zvířata, například racci, čápi, havrani nebo dravci, kteří byli od vejce vychováni člověkem, jsou krotcí a neumí v přírodě žít. Například čáp Steve. To volala do ZS paní učitelka, že byla s žáky na vycházce, kde se k nim přidal čáp. A že už jsou u školy, čáp je pořád s nimi, a že ho ve třídě nechce… Steve je krásný zdravý čapí sameček, ale byl vychovaný člověkem. Neumí si sám hledat potravu, neumí se rozmnožovat. Prvního, koho po vylíhnutí ptáče spatří, toho považuje za svého rodiče, za svůj druh.
Velkým problémem, který ZS řeší obecně, je nedostatek finančních zdrojů. Člověk by měl napravit, když jeho vinou jiný tvor trpí… ale i tato zařízení mají svou kapacitu. Do hry vstupují ještě invazivní druhy zvířat, jako jsou nutrie nebo husice nilské, které ze zákona chráněné nejsou. A samostatnou roli zde mají i myslivecká sdružení. Prostě i na tomto poli musíme konstatovat, že nic není jednoduché.
Poslední zastávkou v našem výletním plánu byla vojenská pevnost Josefov. Průvodce v dobovém kostýmu vojáka rakouskouherské armády poutavě vyprávěl o životě tamních vojáků i o pevnosti jako takové. Zlatým hřebem bylo putování v podzemních prostorách pevnosti, se svíčkou v plechovém kahanu. Dostali jsme se i do chodeb, kudy dříve chodili minéři. V posledním úseku chodeb jsme chvíli šli docela potmě. Byl to velmi silný zážitek, ale všichni jsme to zvládli, dokonce i ti, kteří se bojí stísněnějších prostor a tmy.
Autorka: Pavla Bartková, přírodovědný kroužek
