Studiem hub se zabývá věda zvaná mykologie. Avšak to, co vidíme a sbíráme jako houby, jsou ve skutečnosti plodnice hub. Vlastní houby tvoří většinou bělavé podhoubí v půdě, dřevě nebo živočiších. Za příznivých vlhkostních a teplotních podmínek pak vyrůstají z podhoubí plodnice, tj. bedly, holubinky, hřiby, pečárky, špičky aj.
Čistě z praktického hlediska rozeznáváme houby jedlé, nejedlé a jedovaté.
Pestrá skladba lesních porostů spolu s geologickým podložím, druhem půd a klimatem podmiňují v přírodním parku Chlum i bohatý výskyt hub; z nich se však věnujeme jen tzv. „velkým“ houbám (rozměrů ale již od 1 mm), které nazýváme makromycety.
Houby jsou organizmy, které na rozdíl od cévnatých zelených rostlin postrádají zeleň listovou (chlorofyl), živí se organickou hmotou a rozmnožují se výtrusy. Rozdělujeme je na dvě základní skupiny, a to na houby vřeckovýtrusné (Ascomycetes) a stopkovýtrusné (Basidiomycetes). Hlavní rozdíl mezi nimi tkví ve způsobu tvorby výtrusů (spor). Vřeckovýtrusné houby tvoří výtrusy uvnitř zvláštních buněk zvaných vřecka (asky), zatímco u hub stopkovýtrusných se tvoří výtrusy zevně zvláštních buněk zvaných bazidie, a to na tzv. stopečkách (sterigmatech); to vše lze ale vidět pouze pod mikroskopem; pouhým okem můžeme pozorovat jen výtrusný prach pod plodnicemi nebo v jejich okolí.
Vřeckovýtrusných hub je ohromné množství, avšak většina z nich vytváří malé nebo velmi drobné plodnice, takže snadno unikají pozornosti. Větších nebo velkých rozměrů dosahují jen nemnohé z nich, jako např. destice, chřapáče, kačenky, smrže, ucháče aj. – těch roste na Chlumu i jinde dosti málo. Naproti tomu nejrůznějších hub stopkovýtrusných najdeme nesrovnatelně větší počet.
Podle způsobu výživy rozeznáváme jednak houby parazitické (a poloparazitické), jednak houby saprotrofní (saprofytické). Parazitických (a poloparazitických) makromycetů je oproti saprotrofním dosti málo. Rostou převážně na jiných živých rostlinách, většinou na stromech a keřích ( popř. na živočiších), které oslabují, takže prosychají a nakonec po letech hynou. Z častěji se vyskytujících parazitů a poloparazitů to je např. chorošovec sírový (Laetiporus sulphureus), ohňovec hrbolatý (Phellinus torulosus), pstřeň dubový (Fistulina hepatica), méně hojný rezavec dubový (Inonotus dryadeus) aj.
Saprotrofní houby se živí rozloženou nebo rozkládající se odumřelou organickou hmotou, jako je spadané listí, jehličí, stonky rostlin, kůra, dřevo apod. K makromycetům rozkládajícím dřevo (tzv. dřevním houbám) patří třeba houževnatec hlemýžďovitý (Lentinellus cochleatus), ohnivec rakouský (Sarcoscypha austriaca), pórnatka popelavá (Cinereomyces lindbladii) nebo kukmák bělovlnný (Volvariella bombycina) aj. Velkou skupinu saprotrofních hub tvoří pozemní (terestrické) houby. Mezi ně náleží i většina hub běžně sbíraných k jídlu, jako jsou bedly, holubinky, hřiby, lišky, pečárky apod. Patří sem i významná skupina hub mykorizních, jejichž podhoubí žije v oboustranně prospěšné symbióze s jemnými kořínky určitých stromů a keřů, k jejichž lepšímu růstu podstatně přispívají; jsou to především houby hřibovité a velmi mnohé lupenaté (čirůvky, holubinky, muchomůrky, pavučince, ryzce), mnohem méně i houby z jiných skupin.
Plodnice mykorizních hub vyrůstají pod určitými dřevinami, na něž jsou vázány, a podle nichž pak leckteré dostaly i druhová jména; tak známe třeba hřib borový (Boletus pinophilus), hřib dubový (B. reticulatus) a hřib smrkový (B. edulis), kozák dubový (Leccinum crocipodium) a kozák habrový (L. pseudoscaber), křemenáč osikový (L. rufum) a křemenáč topolový (L. duriusculum) atd.
I když v přírodních parcích – na rozdíl od zákonem zvlášť chráněných území (přírodní rezervace, přírodní památky) – lze přírodniny sbírat (houby nevyjímaje), není ani tam povoleno sbírat druhy chráněné zákonem, uvedené ve Vyhlášce MŽP č.114/1992 Sb., které jsou též zahrnuté v Červené knize 4 ohrozených a vzácnych druhov rastlin a živočichov SR a ČR, 1995 (dále jen ČK). Neměly by se tam ale sbírat ani houby uvedené v Červeném seznamu hub (makromycetů) České republiky, Příroda 24, 2006 (dále ČS), neboť jde o druhy, jejichž výskyt je u nás v různém stupni ohrožení. Sběr hub chráněných zákonem je dokonce postižitelný značně vysokými pokutami, čehož si většina turistů a praktických houbařů většinou není ani vědoma.
Z nemnoha na Chlumu rostoucích ohrožených vřeckovýtrusných hub s většími plodnicemi to je nenápadná, velmi vzácná housenice menší (Cordyceps gracilis), parazitující na larvách hlavně motýlů ukrytých v půdě; v ČS je uvedena jako kriticky ohrožená. Ve stejném stupni ohrožení je tam zahrnuta i větší plodnice tvořící a rovněž velmi vzácná urnička pohárová (Urnula craterium), která vyrůstá na kořenech pařezů některých listnáčů (hlavně jilmů) již v únoru a březnu. Vzácná kačenka náprstkovitá (Verpa digitaliformis), vyrůstá ze země nejčastěji v listnatých a smíšených hájích; v ČS je zahrnuta mezi druhy zranitelné. Nehojný smrž polovolný (Morchella semilibera) se vyskytuje na podobných stanovištích jako kačenka náprstkovitá a v ČS je zařazen mezi téměř ohrožené druhy. K hojnějším vřeckovýtrusným houbám náleží chřapáč obecný (Helvella acetabula), kačenka česká (Verpa bohemica), červeným zbarvením nápadný ohnivec rakouský (Sarcoscypha austriaca), nenápadná drobná pavučinovka zlatožlutá (Arachnopezizza aurelia), velký smrž obecný (Morchella esculenta) aj. Většina těchto hub se vyznačuje růstem na jaře.
Stopkovýtrusné houby jsou na Chlumu zastoupeny velmi mnoha druhy, mezi nimiž je řada vzácných a ohrožených druhů. Drobné plodnice tvořící krásnorůžek smržovitý (Calocera glossoides), který roste na mrtvém dřevě hlavně dubů, připomíná miniaturní smrže; v ČS je uveden jako téměř ohrožený. Velice vzácný nevelký kuřinec hezký (Ramariopsis pulchella) vyrůstá z lesní půdy; v ČS je zařazen mezi kriticky ohrožené druhy. Nehojný parazit starých jabloní se žlutými ostnitými plodnicemi, hrotnatka zápašná (Sarcodontia crocea ) s podivným, nepříjemným pachem, náleží podle ČS do skupiny téměř ohrožených makromycetů. Z mnoha zjištěných holubinek je v ČS řazena k ohroženým především pod duby rostoucí holubinka májová (Russula decipiens), zatímco mezi zranitelné náleží nehojná holubinka skrnitá (R. maculata), která má podobnou ekologii jako předešlá, je však vápnomilná. Z ryzců je v ČS veden jako ohrožený vzácný ryzec Maireův (Lactarius mairei); tvoří mykorizu s duby v oblasti teplomilné květeny (xerotermu). Ve stejné kategorii ohrožení je na Chlumu zjištěná vzácná šťavnatka Hedrychova (Hygrophorus hedrychii), která má mykorizu s kořeny břízy, a dříve hojnější šťavnatka holubinková (H. russula), jež dává přednost dubům a buku; obě tyto šťavnatky rostou hlavně na vápnité půdě.
Z muchomůrek zjištěných na Chlumu jsou v ČS zahrnuty hned tři vzácné druhy, všechny v kategorii ohrožených: pod listnatými dřevinami rostoucí bezprstenná muchomůrka šupinatá (Amanita ceciliae) a dva prstenaté vápnomilné druhy, muchomůrka drsná (A. franchetii) a hlavně v dubohabřinách rostoucí muchomůrka ježohlavá (A. solitaria). Z hojných jedlých muchomůrek se tam vyskytuje výborná muchomůrka růžovka (A. rubescens).
Ze vzácných a ohrožených druhů makromycetů to je dále např. kukmák dřevní (Volvariella caesiotincta); vyrůstá na tlejícím dřevě listnáčů a v ČS je uveden v kategorii ohrožených druhů, stejně jako vzácná čirůvka růžovolupenná (Tricholoma orirubens), tvořící mykorizu s duby a bukem. Vzácná pečárka (žampion) šupinkatá (Agaricus squamulifer) je v ČS označena jako zranitelná, podobně jako hnojník strakatý (Coprinus picaceus) vyrůstající dosti vzácně zejména v bučinách. Z neobyčejně početného rodu pavučinec byl na Chlumu zjištěn vzácný pavučinec nancyjský (Cortinarius nanceiensis), jenž tvoří mykorizu hlavně s listnáči na vápenci; v ČS je zařazen mezi ohrožené druhy. Dalších pět pavučinců je v ČS v kategorii nedostatečně známých druhů. Je to pavučinec zlatonohý (Cortinarius elegantissimus), pavučinec černošupinkatý (C. melanotus), pavučinec sladkovonný (C. odoratus), pavučinec načervenalý nevroubený (C.purpurascens var. largusoides) a pavučinec překrásný pravý (C. splendens ssp. splendens); většinou se vyskytují pod listnatými dřevinami na vápenci.
Rovněž hřibovitých hub bylo na Chlumu zjištěno značné množství a z nich je mnoho v ČS, některé i v ČK. Na modřín vázaný klouzek tridentský (Suillus tridentinus) patří podle ČS k druhům ohroženým, stejně jako vzácný hřib Fechtnerův (Boletus fechtneri) a barevně krásný hřib královský (B. regius) – tyto dva uvádí i ČK; oba vyrůstají v doubravách a dubohabřinách na vápenci. Velmi vzácný hřib purpurový (B. rhodoxanthus), s podobnou ekologií jako předešlé, patří podle ČS mezi kriticky ohrožené houby, zatímco hřib satan (B. satanas) v je v ČS veden jako ohrožený. Do stejné kategorie je v ČS zařazen vzácný kozák dubový (Leccinum crocipodium), který roste pod duby a habrem výhradně v oblasti xerotermu. Dva vzácné druhy břichatek, v ČS označené jako téměř ohrožené, rostou na Chlumu: hvězdovka klenbová (Geastrum fornicatum) a pýchavka závojová (Lycoperdon mammiforme).
Z mnoha jiných makromycetů zjištěných na Chlumu, které ale nejsou uvedeny ani v ČS ani v ČK, je třeba se zmínit z chorošů např. o nehojné kostrovce polokloboukaté (Skeletocutis nivea), pórnatce tenké (Perenniporia tenuis) a slizopórce nazelenalé (Gelatoporia pannocincta), ale i o hojném, v mládí jedlém choroši šupinatém (Polyporus squamosus).
Nakonec je třeba varovat před jedovatými houbami, kterých roste na Chlumu nemálo. Z několika jedovatých muchomůrek to je v první řadě smrtelně jedovatá muchomůrka zelená (Amanita phalloides), která má šedozelenavě zbarvený klobouk, stále bělavé lupeny a na spodu třeně velkou bílou pochvu, a prudce jedovatá muchomůrka tygrovaná (A. pantherina) s kloboukem šedohnědým, na okraji rýhovaným a hladkým bílým prstenem. Z dalších silně jedovatých hub je třeba být na pozoru před závojenkou olovovou (Entoloma sinuatum), jež se vyznačuje šedookrovým kloboukem a záhy šedorůžovými lupeny.
