Někteří syslíci jsou stále ještě venku, což je na půlku září docela překvapivé. Stále se jim ještě nechce do nor pod zem, asi je tu drží to stále ještě letní slunce. A tak nadále využívají lidského dobrodiní, vesele chroupajíce mrkvičku a brambůrky. Hezké je to. Pozdní květy hlaváčů, trávniček a hvozdíků ještě navštěvují už notně otřepaní modrásci coridon, ale také úplně noví žluťásci Colias.

Na plošině jsem uštval zajímavou můru jménem blýskavka mramorovaná (Phlogophora meticulosa). Je tažná, na jaře k nám migruje z jižní Evropy, nová generace se objevuje v létě a na podzim. Můra napodobuje suché zkroucené listy. Na kmenech dvojbřízy (severní okraj plošiny) opět jako vždy  v tento čas statečně zápasí babočky admirál  se sršni o březovou smůlu.

Na skalkách jsem opět marně hledal pavouka stepníka. Naposledy jsem ho tu našel v roce 2011. Zato devaterka stále utěšeně kvete, a to i na místech, kde posedávají romantické duše, které zasněně hledí dolů do údolí Jizery, aby poté zcela neromanticky pohodily ze stráně petláhev, plechovku, špačka od cigarety nebo jiný sajrajt. Zkrátka – stále je možno i v nastávajícím podzimu na Radouči vidět zajímavé věci. 

Všechny přátele Radouče zdraví Tonda Kůrka