Objevuje známé i méně známé bezobratlé pro Mladoboleslavsko, píše články a stojí za seriálem nových druhů. Řeč je o entomologovi Miroslavu Zúberovi, který nám v rozhovoru objasnil, co je to entomologie, proč máme chránit přírodu a proč se snižuje biodiverzita.

Jak dlouho se zabýváte entomologií a co vás k ní přivedlo?

• Entomologií se zabývám 46 let, prakticky od svých jedenácti let, v roce 1974 jsem v domě na verandě nalezl zlatohlávka a chtěl jsem vědět co to je. Tatínek mi tehdy koupil Kapesní atlas brouků od Vladimíra Javorka a po jeho přečtení jsem propadl kouzlu brouků. Zlatohlávka i atlas mám doma dodnes.

Co je vašim největším úspěchem a čeho byste chtěl ještě dosáhnout?

• Úspěchem je vždy nalezení nějakého vzácného druhu či dokončení a publikování nějaké faunistické zprávy či článku. Poslední dobou se zabývám především zkoumáním Pojizeří a nacházím zde druhy, za kterými jsem dříve jezdil třeba na jižní Moravu či Slovensko a mým cílem je najít jich zde co nejvíce a přispět tak k prohloubení znalostí o faunistice naší republiky. Také mám rozpracováno několik faunistických prací, které bych chtěl dokončit.

Popište prosím laikům, čím se entomologie zabývá.

• Úplně jednoduše: Entomologie je věda zabývající se studiem hmyzu. Patří mezi biologické, resp. zoologické vědy. Odborník v entomologii se nazývá entomolog, Většina entomologů se v České republice sdružuje v České entomologické společnosti. Jednotliví entomologové se pak specializují na jednotlivé řády, čeledi či dokonce jen rody. Já například zkoumám především brouky a zejména mandelinky a stehenáče.

Představil jste nové druhy, kolik jich je a kde se vzaly? Který z nich je nejzajímavější?

• To se nedá jednoduše spočítat, to co jsem představil je pouhý výběr, nové druhy se zde objevují stále a přibývají každý rok. Značná část druhů se šíří do nových oblastí v souvislosti se zvyšujícím se oteplováním klimatu, další druhy patří mezi druhy zavlečené do Evropy z jejich původní domoviny. Některé druhy se šíří přirozeným rozšiřováním do dalších příhodných lokalit a další druhy se zde objevují zkrátka proto, že je zde zatím nikdo nenalezl, neboť třeba žijí skrytým životem. Nejzajímavější jsou ty druhy, které jsou svým výskytem omezeny pouze na některou lokalitu v určité oblasti; takovým druhem je např. na Radouči nedávno nalezený druh Trox eversmanii, který zde žije v syslích a králičích norách jako na jediné lokalitě v Čechách.

Jsou invazní druhy problém pro naši přírodu?

• Samozřejmě jsou a to jak u rostlin, tak u živočichů. Je však nutno podotknout, že ne každý zavlečený druh se nutně stane invazním, u 90 % druhů se to nijak neprojeví. Klasickým příkladem takového invazního druhu z poslední doby je bázlivec kukuřičný, který sem byl zavlečen z USA počátkem 90. let minulého století a dnes je velmi obávaným škůdcem kukuřice v celé Evropě.

Existují v entomologii nějaké vlajkové druhy?

• Vlajkový (nebo též deštníkový) druh je takový, jehož ochranou se chrání i spousty dalších druhů vázaných na prostředí, ve kterém se tento druh vyskytuje. Typickým příkladem je například páchník hnědý, který obývá dutiny starých stromů a na tyto dutiny jsou vázány další saproxylické druhy brouků např. velký kovařík Elater ferrugineus, další druhy kovaříků rodu Ampedus či Lacon, spousty dřevních potemníčků, zlatohlávci, zdobenci, ale třeba i štírci.

Můžete jmenovat naše nejvzácnější druhy a naopak naše velmi běžné druhy?

• Pojem "vzácnost" druhu je v entomologii dost relativní. Existují samozřejmě extrémně vzácné druhy, které jsou zpravidla svým způsobem života vázány na specifickou, mnohdy vzácnou rostlinu či biotop a i tam se pak vyskytují jen velmi sporadicky. Žije zde ale také dost druhů, které se velmi těžko získávají, protože se ve volné přírodě téměř nedají nalézt. Ne proto, že by byly až tak vzácné, ale často žijí velmi skrytě. Některé například hluboko v půdě, vysoko v korunách stromů, ve vodě apod. Někdy se ze vzácného druhu stane druh běžný, příkladem je např. zlatohlávek tmavý, který se u nás donedávna prakticky skoro nevyskytoval a byl přísně chráněn, dnes naopak patří mezi naše nejběžnější druhy a vyskytuje se v tisících kusů, jeho ochrana dnes ztrácí smysl, bohužel změna legislativy v tomto směru poněkud zaspává.

Jak probíhá výzkum, sčítání druhů a jejich zkoumání?

• Na to existují např. metodiky AOPK, kde jsou předepsané metody sběru (např. smyk, oklep, prosívání, používání zemních či nárazových pastí). Lokalita se v průběhu roku mění a je třeba ji v pravidelných intervalech navštěvovat a sbírat či evidovat nalezené druhy. Po ukončení sběrů na podzim se materiál determinuje, sepíše se zpráva a přehled druhů, ten se předá pro zápis do NDOP (Nálezová databáze ochrany přírody). Dále se vyhodnotí aspekty ochrany přírody, ev. doporučí opatření pro další zajištění ochrany zjištěných významných druhů.

Zaznamenáváte úbytek druhů, a čím si ho vysvětlujete?

• Na tuto otázku nelze jednoduše a krátce odpovědět. Obecně je to však ničení původních biotopů, důležitých pro vývoj jednotlivých druhů, jako je například vysušování mokřadů, likvidace původních lesů, starých stromů a pařezů, zarůstání původních stepí, regulace potoků a řek apod. Úbytek množství hmyzu prakticky ve všech oblastech na Zemi je reálnou skutečností. Globálně jednoznačně říci, co je toho příčinou nelze. V naší přírodě  sehrály  v  minulém  století  zásadní negativní roli změny v zemědělském obhospodařování krajiny, v hydrologických poměrech v krajině a všeobecně ve výrazném chemickém zatížení celého prostředí. Různé druhy a skupiny hmyzu jsou na tyto změny rozdílně citlivé.

Jak může veřejnost pomoci s ochranou bezobratlých? Myslíte si, že je dostatečně informována?

• Myslím, že veřejnost dostatečně informovaná není a pokud ano, tak spíše negativně. Přispívají k tomu bohužel někteří entomologové, kteří kšeftují s chráněnými druhy a policie a novináři tyto kauzy v tisku patřičně „rozmáznou“, přitom ochrana jedinců jako takových je diskutabilní. Společenská nebezpečnost individuálního sběratelství je prakticky bezvýznamná ve srovnání s důsledky různých druhů hospodářské činnosti, které způsobují devastaci nebo úplný zánik stanovišť nejen chráněných druhů hmyzu ale i ostatních živočichů a rostlin. Právě ochrana stanovišť je totiž pro ochranu přírody zásadní. Toho jsou si vědomi i pracovníci AOPK, se kterými na průzkumech spolupracuji.

Když se chtějí mladí lidé zajímat o váš obor, kam se mají obrátit a jak začít?

• Dnes je to poměrně těžké v počítačové době, mladých entomologů a vůbec zájemců o přírodu moc není. Entomologové na Mladoboleslavsku se dají spočítat na prstech jedné ruky. Když jsem chodil do školy já, fungoval třeba v DDM v Mladé Boleslavi entomologický kroužek, kam nás chodilo kolem dvaceti zájemců. Úbytek mladé generace je vidět i na setkáních entomologů a v počtech členů Entomologické společnosti, bývaly doby, kdy jich bylo i 1300, dnes je jich nějakých 500. Takže dnes si mladý zájemce asi nejsnáze najde informace na internetu a pak nejlépe osobním kontaktem s některým zkušenějším kolegou.

Existuje nějaká škola zabývající se entomologií?

• Entomologii lze studovat na přírodovědeckých fakultách např. v Praze, Brně Českých Budějovicích či Olomouci, pak též existují obory, jako jsou zemědělská či lesnická entomologie a dokonce v rámci kriminalistiky i forenzní entomologie.

Co byste popřál do budoucna naší přírodě?

• Asi aby si lidé uvědomili, že člověk je též součástí přírody a že bez přírody nepřežije a podle toho by se k ní měl chovat.

Rozhovor připravil Ondřej Kořínek